Tento projev byl přednesen 11. listopadu 2004 na Benátské konferenci IV jako příspěvek na téma politické agendy středopravých stran zemí Severoatlantické aliance. Publikujeme jej se souhlasem autora a National Review Online, odkud jsme převzali znění použité k překladu. Doufáme, že poslouží jako reprezentativní vzorek soudobého neokonzervativního myšlení.

Čtvrtá světová válka začala dlouhým řetězem teroristických útoků, jejichž skutečná podstata nebyla rozpoznána až do okamžiku, kdy 11. září 2001 vystoupala k nebi nad New Yorkem, Washingtonem D.C. a lánem pole nedaleko Gettysburgu v Pensylvánii mohutná oblaka černého kouře. Toto náhlé vypuknutí čtvrté světové války pozměnilo strategický obraz světa. Byli jsme postaveni před několik téměř zcela nových otázek. Mezi nimi otázky týkající se asymetrického vedení války, preventivního útoku, zlotřilých států a humanitárních intervencí.

Než se vypořádáme s těmito otázkami, je třeba připomenout si dynamické kontext, do nějž tyto koncepty zapadají. Na základě porozumění tomuto kontextu by se měla utvářet zahraniční politika středopravých stran severoatlantických zemí. Stejná koncepce byla dříve prosazována též stranami na levici, které však dnes, zdá se, ztratily bohužel své odhodlání bojovat za svobodu ve světě.

V roce 1900 se počet demokracií na světě dal spočítat na prstech jedné ruky a všechny byly soustředěny do severoatlantické oblasti. Během následujícího století se intelektuálním a politickým životem přehnaly dva mohutné antiliberální proudy. Prvním prudkým proudem byl komunismus, který měl v úmyslu zničit svobodu v ekonomickém řádu. Komunismus též zavedl do politiky a kultury nejrigidnější a nejdrakoničtější diktaturu, jakou kdy dějiny poznaly. Komunisté slíbili, že socialismus bude pro chudý lid lepší než kapitalismus.

Druhým proudem byl fašismus, který též hlásal nadřazenost diktatury nad demokracií. "Demokracie," říkali fašisté, není než "samé řečnění a žádný čin," - je zastaralá, slabá a nerozhodná. Fašisté slibovali, že diktatura bude pro chudý lid lepší, a předvídali rozšíření diktatury do celého světa. Fašistická výzva směřovala k zničení svobody v politickém řádu.

Oba tyto politické proudy, nárokující si své politické místo, komunismus a fašismus, byly antiliberální. Hodlaly vyvrátit individuální svobodu, právo na svobodné sdružování a demokratické instituce. Zamýšlely rozvrátit svobodná společenství všeho druhu a tak zničit bohatou komunitární dimenzi liberálních společností.