Sborník přináší příspěvky z mezinárodní konference, která se konala v Praze ve dnech 9.-12. února 2003 a jejímž účelem bylo připomenout významnou osobnost českého vědeckého, filosofického a společenského života první poloviny minulého století. Je koncipován tak, aby připomenul Rádlovu osobnost pokud možno v celé šíři jejího působení, tzn. na poli biologie a dějin vědeckého myšlení, v oblasti české filosofie a politického myšlení, včetně jeho zásadního politologického příspěvku k česko-německým vztahům a též jeho aktivity v prostředí ekumenicko-křesťanských.
Oikoymenh
Mircea Eliade v této knize ukazuje, že mýtus a symboly jsou způsoby myšlení, které nejenom předcházely racionálnímu uvažování, ale i nadále tvoří podstatnou součást lidského vědomí. Popisuje a analyzuje některé z nejvlivnějších a nejrozšířenějších symbolů, které ovládly mnohokrát a na mnoha úrovních západní i východní mytologické myšlení, např. symboliku středu, času a věčnosti, uzlů a svazování, mušlí a vodního živlu.
Computer Press
B.Plechanovová: Je rozhodovací procedura v Radě Evropské unie spravedlivá?
A.Kadlecová: Směřuje Evropská unie k modelu flexibilního uspořádání?
L.Novotný: Rakušané: uzavřený pracovní trh jako psychologická ochrana
I.Šlosarčík: Nesnesitelná snadnost suverenity - několik poznámek k suverenitě, subjektivitě a supremaci v EU
Bezmála již devadesátiletá historička českého knihtisku se nikdy nestala mediálně tak slavnou jako 74letý postmarxistický postmodernista, ale její vklad do poznání české minulosti má nepochybně zřetelnější kontury.
Anotace - Knihy - R.Spaemann, R.Löw: Účelnost jako filosofický problém
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
R.Spaemann, R.Löw: Účelnost jako filosofický problém
Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do součastnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojípřed alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.
Oikoymenh