Učebnice oboru státověda, zpracovaná na základě nejnovějších proměn mezinárodní politiky, obsahuje nezbytné definice, grafy, politologické teorie, citace hlavních teoretiků oboru. Zabývá se hlavními rozdíly mezi domácí a zahraniční politikou, globalizací a heterogenními tendencemi v politice, různými typy státu v mezinárodním kontextu, mezinárodním bezpečnostním systémem, efektivností vládnutí v postmoderní demokracii, státní suverenitou v mezinárodním systému a hlavními teoriemi státu v globálním světě.
Portál
Anglický filozof John Gray zkoumá všechny moderní západní mýty o jediné správné cestě vpřed, ke všeobecné civilizaci, jež bude znamenat "konec dějin". Stvrzuje při tom svoji pověst provokatéra
Více
Nedělejme z nich druhořadé lidi. Rozhovor s Bernardem Sergentem o starověkém Řecku a homosexualitě v historii
Petr Pithart, Disident a intelektuál v politice: Tři životní role Václava Havla Z rozhovoru novináře Jiřího Lederera s Václavem Havlem v dubnu 1975
I.Dubský: K dějinám interpretace Augustinova porozumění času
J.Karásek: Filosofie jako přísná věda II: Kantův program sebepoznání čistého rozumu jako systém metafyziky
J.Franěk: Platón jako inspirátor současné politické filosofie?
Bezmála již devadesátiletá historička českého knihtisku se nikdy nestala mediálně tak slavnou jako 74letý postmarxistický postmodernista, ale její vklad do poznání české minulosti má nepochybně zřetelnější kontury.
Anotace - Knihy - Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault: politika a estetika
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault: politika a estetika
Kniha věnovaná Michelu Foucaultovi se skládá ze dvou částí. V první se Pavel Barša zabývá Foucaultovou politickou filozofií. Foucault bývá díky své kritice modernity zařazován mezi postmodernisty, kteří odmítají osvícenství. Barša naopak chápe Foucaultovu politickou filozofii jako radikalizaci osvícenství. Je-li osvícenství kritikou mýtů a strháváním model, pak ho Foucault dovádí jen o krok dál, když strhává modlu moderního rozumu a vysmívá se kultu člověka. Josef Fulka se zaměřil na texty, které Foucault věnoval literatuře a kterým se interpreti obvykle vyhýbají, neboť jsou v rámci jeho díla považovány za marginální. Vezmeme-li je však jako celek, zjistíme, že nejde o standardní interpretaci literárních děl, ale že zároveň nastiňují velmi svébytnou teorii subjektu i jeho vztahu ke světu a k jazyku, která nám umožňuje v mnohých ohledech objasnit jak Foucaultovo dílo, tak i jeho rezonanci s díly jinými.
Dokořán