Kniha reaguje na polemické názory, které Giddens rozpoutal svou předchozí knihou Třetí cesta, ve které hledá alternativní politickou cestu ke stávajícím sociálním modelům, která by adekvátněji reagovala na takové jevy, jakými jsou kupříkladu vzrůstající kriminalita, nezaměstnanost, ekologické problémy, postavení mužů a žen a pod.
Mladá Fronta
Práce z oboru filosofie politiky, která chápe politický život konkrétního společenství jako proces, v jehož průběhu dané společenství organizuje hospodaření se všemi svými silami i zdroji, duchovními i hmotnými. V základu politického života se evidentně nacházejí důležité duchovní zkušenosti a postoje daného společenství, které však nebývají vždy věrohodně rozpoznávány a to zřetelně deformuje dobrý a úspěšný chod společenství.
Triton
Nedělejme z nich druhořadé lidi. Rozhovor s Bernardem Sergentem o starověkém Řecku a homosexualitě v historii
Petr Pithart, Disident a intelektuál v politice: Tři životní role Václava Havla Z rozhovoru novináře Jiřího Lederera s Václavem Havlem v dubnu 1975
Rozhovor s V.Zuskou: O teorii fikčních světů
É.Benveniste: O subjektivitě v řeči
K.L.Walton: Jak vzdálené jsou fikční světy od světa skutečného?
A.Plantinga: Aktualismus a možné světy
D.Špelda: Idea teoretického pokroku a astronomie
Anotace - Knihy - J.M.Heaton: Wittgenstein a psychoanalýza
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
J.M.Heaton: Wittgenstein a psychoanalýza
Sigmund Freud a Ludwig Wittgenstein byli současníky. Freud stvořil psychoanalýzu a Wittgenstein byl možná největším filosofem 20. století. Oba myslitelé se v zásadě zabývají zakořeněným sklonem člověka podvádět sebe sama. Freud k tomuto problému přistupuje z psychiatrického hlediska – léčba neurózy, psychózy, perverze a tak dále. Domnívá se, že jeho čtenáři dokáží prohlédnout sebeklamy neurotiků, které popisuje. Na druhé straně Wittgenstein se vůči sobě i svým čtenářům staví ironicky a věří, že jsme téměř jistě klamáni, i když nás analyzoval ortodoxní psychoanalytik. Vštěpuje nám pocit, že jazyk, pochopení a poznání představují jenom tenoučkou síť nad propastí. Kniha Wittgenstein a psychoanalýza přivádí oba myslitele společně do arény postmodernistického setkání. Problémovou otázkou je – která z obou filosofií pro nás dnes představuje lepší formu relevantní „terapie“? Nebo je to neustále otázka soupeření mezi oběma?
Triton